RSS (czech)
Julio a tango
Julio Horacio Martínez se narodil v Buenos Aires, ale jeho rodinné kořeny sahají do přistěhovalecké vlny sovisející se zrodem tanga a je částečně i španělem a italem. Ačkoliv jeho dědeček byl nadšený tanečník a organizátor milong v Buenos Aires, Julio se začal tangu učit až ve svých 30 letech u Carlose Copese. O tango se postupně začínal zajímat hlouběji a hlouběji a přes různé další učitele moderních i klasických zaměření se dostal až k Rodolfu Dinzelovi, vystudoval tehdejší Univerzitu tanga, na které potom i učil. Později se odstěhoval do Španělska a působil v mnoha Evropských zemích. V Granadě založil Granada Tango Club, který byl pravidelnou milongou. Zde potkal také jedno českého žáka, který ho pozval roku 2001 do Prahy na seminář tanga. Tento seminář se pak ještě několikrát zopakoval s Lídou Šteflovou a roku 2004 přijal nabídku vytvořit v Praze tangové divadelní představení a od té doby zde žije. Představení mělo název "O tajemstvích lidového tance Jižní Ameriky a argentinského tanga" a jeho premiéra byl uvedena v Žižkovském divadle Járy Cimrmana.
Julio chápe tango jako tanec, kde je nejdůležitějším elementem dokonalá komunikace v páru. Ta je možná díky těsnému objetí, dovolujícímu navíc sloučit dvě tělesné struktury muže a ženy do struktury jediné, které se říka pár. Kromě tohoto konceptu komunikace se Julio snaží svým učením předávat další charakter tanga, kterým je kreativita prostřednictvím improvizace.
Juliův systém výuky je rozdělen do třech vzájemně se prolínajících úrovní.
Hodiny pro "začátečníky" jsou zaměřené na základní struktury tanga umožňující provedení rozsáhlých variací a figur. Tyto jsou analogií slov a gramatiky jazyka, jehož prostřednictvím můžeme komunikovat. S touto základní úrovní si mnoho tanečníků vystačí a zpravidla se svým dalším rozvojem končí. Na pokročilejších hodinách přicházejí na řadu techniky vylepšování vzájemného vztahu v páru především zdokonalování komunikace. Když je půda připravena, přicházejí techniky improvizace pro rozšíření možností hraní si v tangu. Improvizací zde není míněno pouhé mechanické střídání známých figur ale hledání dalších možností, kroků nebo vynalézání vlastních figur. Oficiálně je popsáno přes 3000 figur a variací. Další tisíce jsou jen otázkou kreativity.
Ve spojitosti s tangem a improvizací Julio používá metaforu: "Když tančím tango, cítím se jako sochař a moje partnerka je sochařská hlína, které dávám tvar zatímco se přemísťuji v prostoru. Když je tento pocit oboustranný, dochází k fantastickému zážitku."
Julio na svých kurzech klade obrovský důraz na správnou základní techniku. Ta je pro všechny zdravé lidi stejná a vychází z fyziky a anatomie člověka. Technika je nezbytný element umožňující komunikaci. Juliovo učení je postaveno na celoživitní studii Rodolfa Dinzela, která vyústila v metodiku výuky tanga pod názvem Sistema Dinzel. Tuto rozsáhlou studii lze shrnout do jedné věty: "Tango = komunikace." Vzájemná komunikace založená na dokonalém funkčním objetí. Z toho vychází Juliem často používané rčení: "Základní esencí tanga je objetí. Objímat je dávat otevřenou náručí. Kdo dává otevřenou náručí, dostává celým tělem."
